Co jsou to výchovné cíle a proč je stanovit?

Chceme-li hovořit o výchově dětí, musíme si nejdříve říct o tom, co jsou to výchovné cíle. Výchova dětí
v první řadě náleží zodpovědnosti rodičů. A pokud rodiče berou výchovu svých dětí vážně a jako svoje životní poslání, měli by si stanovit to, čemu filosofové výchovy, či pedagogové říkají výchovné cíle.

Každá lidská činnost by měla mít svůj cíl, tedy to, k čemu vede, a stanovený cíl by měl danou činnost směřovat určitou cestou, která k němu vede. Toto obecně platné pravidlo platí u výchovy dvojnásob. Než začneme vychovávat, musíme si nejdříve stanovit to, K ČEMU chceme vychovávat, tedy již zmiňované cíle výchovy.

Jak říká rakouský filozof výchovy W. Brezinka: „Kdo vychovává, musí především vědět, k čemu chce nebo má vychovávat. Teprve potom má smysl hledat metody, s jejichž pomocí by se snad dalo cíle dosáhnout.“ (BREZINKA, W.: Filosofické základy výchovy, s. 13).

O tom, že potřeba stanovení si výchovných cílů není ničím novým ve výchově, svědčí i to, že už o cílech výchovy uvažoval Jan Amos Komenský. Komenského inovativní pohled na výchovu spočíval v jeho celistvosti, tedy v tom, že člověka vnímá jako jednotu těla, duše a ducha. Dalším velkým pokrokem bylo to, že se nezabýval pouze otázkou, JAK vychovávat, ale také (a to je důležité pro naše téma výchovných cílů) K ČEMU vychovávat.

Rodičovská výchova by podle něj měla zohlednit přirozený vývoj dítěte, ale zároveň se dítě musí řádně vést a cvičit.  „Přirozennost dítěte nemá být násilně lámána, ale nesmí být ponechána ani bez řízení, třebaže by to mělo být řízení nenásilné a takřka „milé“. (KOMENSKÝ, J. A.: Informatorium školy mateřské. s. 24).

Další zásadou Komenského výchovy bylo, že rodiče nemají přenechávat výchovu dětí na jiných – nepřenášet zodpovědnost na učitele, vychovatele, chůvy…  „A protož všeho toho trého základy mocné v dítkách svých klásti povinni jsou rodičové v první hned této škole pěstování svého.“ (KOMENSKÝ, J. A.: Informatorium školy mateřské. s. 60).

Jak vidíme, problém, který Komenský vnímal už před více než 300 lety, je dnes stále aktuální. Vždyť kolik rodičů v dnešní době přesouvá zodpovědnost za výchovu svých dětí na školy, na učitele, vychovatele. Musíme si ale uvědomit, že i když škola a ostatní instituce mají na dítě velký vliv, ten největší má v první řadě vždy rodina a že rodiče nesou VŽDY plnou zodpovědnost za výchovu svých dětí.

A v neposlední řadě klade důraz na náboženskou výchovu. „… a v nich pobožnosti základ položiti, modlitbami a křtem Kristu Ježíši je odevzdávajíc a ducha svatého za vnitřního, věčného vůdce a učitele jim vyžádajíc.“ (KOMENSKÝ, J. A.: Informatorium školy mateřské. s. 111).

O důrazu na náboženskou výchovu, chceme-li, můžeme do ní zařadit i výchovu k hodnotám, by se v dnešní době dalo spekulovat. Vždyť celá Evropa, založená sice na křesťanských základech, odsouvá náboženství, jako takové, spíše do pozadí a s odkazem na svobodu volby každého jedince si tak podkopává půdu pod nohama. Nedivíme se pak, že ani samotní rodiče nepociťují ve většině případů potřebu vychovávat své děti (když už ne ve víře) k hodnotám.

Můžeme se jen divit, jak byly Komenského pedagogické a výchovné myšlenky nadčasové, když jsou více než aktuální i po třech století, která uplynula od života Učitele národů.

Ale vraťme se tedy do našeho současného 21. století.

W. Brezinka zdůrazňuje nutnost stanovení si výchovných cílů zvláště v dnešní době:

„Dnešní výchova je výchovou v diferencované, labilní, napětí plné společnosti s velkou svobodou volby a s nedostatkem opěrných bodů při orientaci, s malou cizí kontrolou, ale s velkou zodpovědností, s mnoha životními šancemi, ale i s mnoha nebezpečími pro duševní zdraví“, ke Komenského radě, aby výchova zůstala v rukou rodičů, s vyjadřuje: „povinnost péče a výchovy dětí je v první řadě uložena rodičům. Ti je přivedli na svět a jsou za ně zodpovědni tak dlouho, dokud děti nemohou žít samostatně na svoji zodpovědnost.“ (BREZINKA, W.: Filosofické základy výchovy. s. 134).

K tématu zodpovědnosti rodičů za výchovu svých dětí se zmiňuje i Jan Pavel II.:

„Právo a povinnost rodičů na výchovu jsou podstatné, neboť jsou spojené s předáváním lidského života, jsou neodvozené a původní, ve srovnání s výchovnou úlohou jiných osob, protože mezi rodiči a dětmi je jedinečný vztah lásky; jsou nenahraditelné a nezcizitelné, takže nemohou být plně přeneseny na jiné, ani si je jiní nemohou přisvojit.“ … „Rozhodujícím způsobem, který přímo umožňuje výchovný úkol rodičů, je otcovská a mateřská láska. Ta nalézá v díle výchovy své dovršení jako plná a dokonalá služba životu. Láska rodičů je nejen pramenem, ale i duší, a tím i normou, která poznamenává a vede celou konkrétní výchovnou činnost a obohacuje ji hodnotami, jako je mírnost, stálost, dobrotivost, služba, nezištnost, obětavost, sebezápor, jež jsou nejvzácnějšími plody lásky.“ (JAN PAVEL II.: Familiaris consortio. čl. 36).

Poukázali jsme na zodpovědnost, kterou nesou rodiče za výchovu svých dětí. Tato zodpovědnost by je měla vést k tomu, aby výchovu brali vážně. Výchovné cíle mohou pomoci úmyslům rodičů vychovat své děti podle jejich nejlepšího svědomí. Výchovné cíle by měli mít rodiče neustále na očích a měly by dávat směr výchovnému působení na jejich děti. Odpovědi na otázky, K ČEMU a PROČ vychovávají by měly být určujícími mantinely pro konkrétní metody, které k výchově použijí. Zvlášť v dnešní době, která nedává člověku žádná přesná pravidla a téměř žádné hranice chování, je o to více důležité, aby rodiče měly konkrétní cíle a konkrétní představu, k čemu své děti povedou. Pokud toto nebudou mít promyšlené, jejich výchova se stane neuspořádanou a nejasnou. Dítě potom bude samo postaveno do života bez konkrétní představy o tom, jak se v něm má chovat a bez daných norem. V jasných pravidlech pro dítě a pro jeho budoucí život v pluralitní a demokratické společnosti spočívá podle mě především důležitost stanovení si vlastních výchovných cílů.

Prameny:

BREZINKA, W. Filosofické základy výchovy. 2. vyd. Praha: Zvon, české katolické nakladatelství a vydavatelství, 1996, 213 stran. ISBN 80-7113-169-5.

JAN PAVEL II.: Familiaris consortio. 2. vyd. Praha: Zvon, české katolické nakladatelství a vydavatelství, 1996, 101 s. ISBN 80-7113-161-x.

KOMENSKÝ, J. A.: Informatorium školy mateřské. 4. vydání. Praha: Kalich, 1992. ISBN 80-7017-492-7.