Praktické rady, jak stanovit vlastní výchovné cíle

V minulém příspěvku jsme hovořili o výchovných cílech a o důležitosti jejich stanovení.

Dnes bych Vám chtěla představit několik vlastních praktických rad pro stanovení si vlastních cílů výchovy. Chtěla bych ještě podotknout, že o výchovných cílech nemusí nutně přemýšlet lidé, kteří už jsou rodiči, ale že je vhodné stanovit si cíle pro výchovu svých dětí už dopředu.

A nyní ke konkrétním radám, které jsem shrnula do následujících bodů:

1) Založit si (ať už v pc nebo v papírové podobě) dokument, který může nést název: „Moje výchovné cíle“, „Moje výchova, apod.“

2)  Založený dokument si rozdělit na několik částí:

a) Moje výchovné cíle – část bude obsahovat konkrétní cíle, např. vést děti k zodpovědnosti za své jednání; učit je úctě ke starším, nemocným lidem; vést děti ke kladnému vztahu k přírodě, …

b) Metody, kterými budu pracovat k dosažení stanovených cílů – např. učit děti omluvit se za to, když něco udělají špatně; pomáhat prarodičům, donést nákup nemocné sousedce; podnikat pravidelně výlety do přírody, …

c) To, čemu se chci ve výchově svých dětí vyvarovat – zde bude to, co se mi nelíbí na výchově jiných lidí; to, co mně samotnému vadilo na mých rodičích, apod. – např. nesrovnávat dítě s někým jiným; nedávat mu za příklad sourozence; apod.

d) Různé nápady – cokoliv, co mě napadne, že by se dalo s mými dětmi podniknout, např. nápady, co by se s dětmi dalo vyrábět; ale třeba i nápady na to, jak dětem rozdělovat kapesné, apod.

Uvedla jsem Vám můj příklad toho, jak by mohl vypadat návrh na stanovení si vlastních výchovných cílů pro výchovu dětí. Hlavní jeho výhodou podle mě je, že si člověk utřídí myšlenky a také, že má neustále na očích své cíle ve výchově.

U stanovení si toho, čemu se chci při výchově vyvarovat, je dobré zaznamenat si tu věc hned. Například, když vidíme nějakého jiného rodiče, že se chová ke svému dítěti tak, jak bychom se my chovat nechtěli, v nejbližší době si to poznamenat. Zapsání si výchovných chyb jiných nám pomůže vyvarovat se jich a také nám to může pomoci v tom, abychom dětem nedělali to, co jsme sami neměli rádi u svých rodičů.

Dokument „Moje výchova“ může, a má být, postupně doplňován o nové poznatky, postřehy, nápady. Je to náš osobní plán na výchovu vlastních dětí. Je také dobré tvořit jej společně se svým partnerem a hovořit o tom, k čemu děti vychovávat. Vždyť síla obou rodičů je v jejich jednotě. Velice kladně se dívám na tvorbu tohoto dokumentu ještě předtím, než vůbec děti mám, v dostatečném předstihu. Čím déle na něm budu pracovat, tím bude promyšlenější a tím jasnější pravidla výchovy budu mít dané. Ale samozřejmě může být dokument užitečný i lidem, kteří již jsou rodiči. Výhodou je dokumentu je, že žádnému (budoucímu) rodiči nevnucuje žádná daná pravidla výchovy a že každý si do něj může doplnit jakékoliv svoje vlastní cíle a může si do něj přidat i své vlastní položky, jak to jemu samotnému osobně vyhovuje.

Přeji Vám úspěšnou tvorbu vlastních výchovných cílů.